Publikováno 20.1.2024
Lidé utápějící se v minulosti
často řeší vinu. A aby ji nemuseli cítit, tak mají nemoc „to-ti-druzí-za-všechno-mohou“. Tahle nemoc jim ulevuje. Ale jen dočasně a platí za to svým životem, že se v přítomnosti nic nemění.
Lidé, kteří myslí jen na budoucnost,
také nejsou tady a teď. Takže mají krásně vysněnou budoucnost, ale na úkor přítomnosti.
Lidé, kteří žijí tady a teď,
jsou nejšťastnější. Ale také víc zranitelní, protože zapomínají dělat věci pro svou budoucnost. Takže ideálem je člověk, který
žije tady a teď, ale občas se podívá i do budoucnosti.
A minulost řeší jen tehdy, když se sama ozve s tím, že daný člověk v ní něco „zapomněl“. Něco co musí být uzdraveno, aby mohl být ještě víc tady a teď. A pak, možná je schopen být tady a teď a současně i vidět do budoucna. Nevím, jestli je to možné nebo jestli to je ezokec. To poznáme, až tam budeme. Zatím je potřeba dělat všechno pro to, abychom mohli uzavřít věci z naší minulosti.
Přihlásit na kurz se můžete tady.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
